MMA

MMA (Mixed martial arts, smíšená bojová umění, také známé jako Vale-tudo) je sport zahrnující jak boj v postoji, tak shazování a boj na zemi (grappling). Zápasníci se většinou specializují na jednu z forem boje, přičemž ale zvládají základy ostatních dvou a obranu proti nim (aby boxer neskončil na zemi a najednou vůbec nevěděl, co má dělat). Čerpají při tom z velkého množství různých bojových umění a sportů. Už dávno to není soutěž všech stylů mezi sebou, místo toho existují školy, kde se MMA učí jako celek. Zápasí se v ultimátních graplingových MMA rukavicích s volnými prsty (chrání klouby, ale jsou tvrdší než boxerské rukavice a je v nich možné používat prsty). Jsou zakázány jen ty nejnutnější věci, jako jsou útoky na genitálie, kousání nebo strkání prstů do očí, a často i lokty (úplně vše je dovoleno jen v combat systémech, jako je Krav maga).

Boj v postoji (striking, stand-up fight)

Při boji v postoji MMA zápasníci většinou čerpají z thajského boxu, klasického boxu nebo taekwonda (stejně tak ale mohou čerpat z kickboxu, karate, savate nebo třeba capoeiry). Cílem těch, kteří se na něj specializují, takzvaných strikerů, je za použití úderů, loktů (ty některé MMA federace zakazují), kopů a kolen knockoutovat protivníka, nebo mu alespoň zasadit co nejvíce ran. Přitom se snaží zůstat v postoji, tedy bránit se pokusům soupeře o to dostat je na zem.

Zápas (wrestling, shazování)

Wrestleři se snaží shodit soupeře na zem, co nejvíce jej zranit při pádu a následně využít jeho nevýhodného postavení a boj zakončit údery na zemi. K tomu se používají strhy, úchopy, klinče , hody, přehozy, podmety a postojový (stand up) grappling. V angličtině se nejčastěji používá výraz takedown. Dá se čerpat třeba z juda, řecko-římského zápasu nebo sumo. Velice jednoduchým takedownem je například skočit protivníkovi po nohách a rukama za ně zatáhnout.

Boj na zemi (grappling, groundfighting)

Groundfighteři se snaží dostat na zem společně se soupeřem, získat dominantní postavení a donutit ho vzdát se (zaklepat nebo zařvat) za pomocí bolestivých pák (vyvíjení tlaku proti kloubu) nebo škrcení. Pokud se protivník nevzdá, je možné vyvinout ještě větší sílu a něco mu zlomit. I na zemi je přitom pořád povoleno rozdávat údery.

Nejčastěji s k účelům boje na zemi používá brazilské jiu-jitsu (džiu-džitsu, BJJ). To zahrnuje boj v kimonu (gi grappling), za které se dá tahat, a bez kimona (no-gi grappling) - v MMA vždycky bez něj. Zápasník pracuje s vahou svého a soupeřova těla a jejich těžišti, a hledá možnosti nasazení páky/škrcení (nebo vstání, pokud je to striker). Druhý bojovník se přitom snaží o to samé. Na každý útok existuje protiútok a na ten zase jiný protiútok, většinou dokonce několik, takže dobře vybavení protivníci mohou zápasit i mnoho minut. 



Posilování a kulturistika, trénink i výživa