Místa, kterými bojovník často útočí, nebo jsou často napadány, je vhodné přivyknout na bolestivé nárazy a zpevnit, aby se jim ve chvíli, kdy o něco jde,
nic nestalo, a fightera zároveň zásadně nebolely. K tomu slouží takzvané otužování, používané například v
boxu,
thai boxu,
MMA,
Krav Maga,
taekwondo,
karate (zejména
kyokushin karate),
kung fu a dalších stylech.
Mělo by jít o pomalý a postupný proces, jinak je možné si danou část těla místo otužení zničit. Začíná se tedy zlehka a když si tělo zvykne, přitvrzuje se.
Nejčastěji se otužují:
- Klouby na rukou (kliky na kloubech, boxování do pytle a do lap) k úderům pěstí
- Holeně (kopání do lap, thaiboxerský sparing v holenních chráničích) k obloukovým kopům a jejich krytí nohou
- Stehenní sval a vnitřní strana stehna (přijímání postupně silnějších a silnějších low kicků), cíle low kicků
- Žebra (dvojice si vyměňuje lehké údery do břicha, jeden dělá dřepy a když je nahoře, druhý ho kopne do žeber), cíl middle kicků a ran pěstí
- Břicho (dvojice si vyměňuje lehké údery do břicha, posilování břicha), cíl kopů a úderů na spodek
- Předloktí (bití předloktí o sebe, cvičení, kdy jeden provádí obloukové
útoky a druhý je blokuje předloktím), které se např. v Krav Maga nebo karate používají na krytí obloukových úderů
Podobným způsobem se dají otužovat také další partie, například natažené prsty nebo pata. V některých bojových uměních jsou součástí otužování úderových ploch
také
přerážecí techniky